Christopher a Rebecca

4. srpna 2016 v 20:53 | Starvoice |  Věnováno
Další ráno. Povzdychl jsem si a posadil se. Další nudné osamělé ráno... Už dlouho, opravdu dlouho, jsem si chtěl pořídit alespoň sluhu, abych se měl s kým bavit. Ale co se dá dělat? Zatím tu nikoho nemám a ženit se mi nechce. Vstal jsem a vydal se dolů do kuchyně, abych si udělal něco ke snídani. Chystal jsem se dnes jít na tržnici, neměl bych tam chodit hladový - není to slušné. Posnídal jsem skromně. Konečně jsem se mohl vydat na cestu.
Stačila myšlenka a objevil jsem se na kraji tržnice. Nikdo tu ještě nebyl, také bylo brzy. Ale v centru náměstí již panoval čilý ruch. S mírně smutným úsměvem jsem pozoroval nakupující dívky. Většinou služebné bohatých pánů. Někdo se ale má, že si našel tak krásnou služebnou. Pochopitelně jsem si ale nikdy nemyslel, že by krása byla to nejdůležitější. Dál jsem pozoroval své okolí. Byla tu spousta zajímavých lidí. I když většina z nich mi za zastavení nestála.
Najednou do mě někdo vrazil. Na zem se rozsypal koš ovoce a jemná drobná ručka ho okamžitě začala sbírat. Celou dobu se mi moc omlouvala. Chudinka... Vypadala jinak, než ty ostatní služky. Tak... zranitelně. Bylo mi jí líto. Nebyla na tom místě šťastná. Pousmál jsem se.
"Pokud by vám to nevadilo, mohla byste mě jen na okamžik doprovodit?" zeptal jsem se jemně a sledoval její rozkošný obličejík přikývnout. Vyšel jsem na okraj tržnice. Její nervozita stoupala... Bylo mi jí líto. S tímhle přístupem za sebou asi musela mít něco nepříjemného. Zatím ale naštěstí byla jakž takž v klidu.
"Promiňte, pane." řekla najednou, "Budu se už muset vrátit."
Pousmál jsem se a vzal ji za ruku, "Ne. Vy teď půjdete se mnou, slečno."

-O nějakou dobu později-
Otevřel jsem oči. Pohled mi okamžitě padl na její sladkou tvář. Zvedl jsem ruku a pohladil ji. Měla v noci zlý sen. Než se vzbudila, rychle jsem došel dolů a udělal snídani. Musel jsem si pospíšit, protože moje Becky byla vždycky ranní ptáčátko. Zanesl jsem jí snídani do postýlky. Už byla vzhůru a právě se chystala vstát. Usmál jsem se na ni.
"Zůstaň ležet, Becky. Něco pro tebe mám. O snídani se dnes starat už nemusíš, ano?"
Položil jsem jí tác s jídlem do klína a sledoval jemný ruměnec, který se jí rozlil do tváří. Za tu dobu, co tu je, jsem si už zvykl vídat ji takhle. I tak mi pořád přijde roztomilá. Pousmála se na mě než začala jíst.
"Děkuji, pane."
"Christophere," připomněl jsem jí jemně. Nechtěl jsem, aby mě viděla jako svého pána. Já ji ostatně také neviděl jako služku. Zapýřila se tím víc. Občas mě napadlo, že jí začnu říkat červenka...
Když dojedla, nechal jsem ji obléknout se a pak sešla dolů. Zeptal jsem se jí, s čím bude potřebovat pomoc. Přeci jen, co se týče úklidu, ženy mají lepší oči, než já. Nenechal jsem ji dělat všechno samotnou, to bych si nedovolil. Ne po tom, čím si prošla. Pomohl jsem jí se vším, s čím mi řekla. Možná je to zvláštní, ale práce mě s ní bavila. Vždycky byla rozpačitá, když se mnou mluvila, ale v jejích pohybech při práci byla jasná jistota. Uměla to snad se vším... Od koštěte po hadr, byla úžasná.
Někdy tou dobou mi někdo řekl, abych zkusil malovat. Nechtělo se mi. Nevěděl jsem ani, co bych malovat měl. Svěřil jsem se jí s tím. Jako se vším, co mě trápilo. Krom své roztomilosti byla moc chytrá. Tenkrát mi poradila, ať naslouchám svému srdci. Slíbil jsem jí, že to zkusím... Byl jsem hloupý. Ale poslechl jsem ji. Chtěl jsem vytvořit něco pro ni. Něco, co by jí vykouzlilo na tváři spokojený úsměv. Něco, díky čemu by pochopila, jak jsem se v její blízkosti cítil. Když tak teď o tom přemýšlím, měl jsem jí radši vysadit zahradu nebo pořídit štěně. Pro malování jsem vlohy neměl. Když jsem se jí zeptal, co si o tom myslí, viděl jsem, jak moc se snažila nesmát.
Dodnes mi v paměti zůstává každičký její úsměv, každý pohled těch nevinných očí. Každá vteřinka, kdy jsme se drželi za ruce, nebo jen tak seděli vedle sebe. Každá noc, kdy nemohla spát, každý její pohyb, když něco dělala. Každé slovo, které sklouzlo z jejích roztřesených rtíků. Dokonce se mi uložilo každé jídlo, které kdy uvařila. Ale nejvíc...
Jednoho dne jsem se ji rozhodl vzít do divadla. Nevěděl jsem, jestli jí něco takového bude bavit, ale doufal jsem v to. Nechal jsem jí ušít nové šaty. Jemně nevinně namodralé. Sladké jako ona sama. Vybral jsem nám velmi dobrá místa. Byla nervózní celou dobu. Držel jsem ji za ručku. Ani nevím, jestli tomu rozuměla. Když jsme po představení vyšli z divadla, zakopla a já ji chytil do náruče. Naklonil jsem se k ní a právě v ten okamžik se ve mně něco zlomilo. Velmi opatrně jsem jí vplul prsty do vlásků a spojil své rty s jejími v našem úplně prvním polibku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mischell ^^ Mischell ^^ | 5. srpna 2016 v 14:53 | Reagovat

Na tenhle  příběh jsem narazila náhodou, když jsem projížděla různé blogy. Musím uznat, že mě moc příběh ze začátku  nenadchnul. Ale čím dál jsem byla, tím si příběh našel místo v mém srdci. Ihned jsem si zamilovala postavy- Křehkou Rebeccu a pečujícího Christophera, vypadá to jako by jsi byli od samého začátku souzeni. Pěkné je, že v jejich vztahu nespěchali, na nic netlačili a vše nechali na jejich srdcích. A při jejich první puse jsem se celá roztekla. Doufám, že tohle nebylo jen jednorázově a budeš v jejich příběhu pokračovat :3 Protože mi v hlavě běží tolik otázek- Co se s nimi potom stalo? Vzali se? Žili spolu do smrti? Měli nějaké děti? Atd.. Snad mě chápeš. Budu chodit na tvůj blog každý den, abych zjistila jestli jsi napsala pokračování.

2 Mischell ^^ Mischell ^^ | 5. srpna 2016 v 14:57 | Reagovat

[1]: Když to tak ještě zpětně čtu, tak ve vzduchu visí jedna otázka, čím si prošla Rebecca?

3 starvoice starvoice | 19. srpna 2016 v 3:08 | Reagovat

[1]: Tak to moc děkuji, ale ještě chvilku si počkáš. Zatím pro tebe a pro všechny mám jinou romantiku ve fanfikcích na Makai ouji a myslím, že se bude líbit.

4 Asami Asami | 6. září 2016 v 11:22 | Reagovat

Boží, BOŽÍ A JEŠTĚ JEDNOU, prosím ihned další díl.

5 starvoice starvoice | 8. září 2016 v 15:02 | Reagovat

[4]: Děkuji moc i tobě. Jak jsem ale psala, na další část budete muset chvilku počkat. Momentálně mě čeká ještě jeden článek k ff o blogerech a pak uvidím podle nálady. Buď se pustím do tohoto, nebo do jedné slíbené fanfikce na Hetaliu. Zatím doporučuji přečíst si jinou romantiku tady.

6 Nikki Nikki | 3. října 2016 v 14:58 | Reagovat

Hele Jo, jestli do týdne nenapíšeš další díl, tak si tě najdu a vykostřím tě, a pak tě donutim napsat pokračování :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama