Apokalypsa jménem Omega 3

27. srpna 2016 v 17:37 | Starvoice |  Ff o Blogerech
"Strýčku," hlesl najednou Sitri, "Někdo přišel."
Baalberith si povzdychl, "Teď? Kdo je to a proč bych ho sakra měl přijmout?!"
Ozvalo se klepání na dveře. Pavučinky Omegu pustily a ten se rychle zvedl a přejel si rukama po těle. Měl husinu, hm překvapivě. Sitri se zvedl taky a přešel k němu, podal mu svůj plášť. Naznačil mu, aby mlčel. Pak došel otevřít vchodové dveře a pustil dovnitř nějakou démonku. Konečně nějakou holku. Omega už tu viděl podivných chlapů až trochu moc. A tahle i vypadala dobře - černý vlásky, červený rohy, latexový černý šaty, vysoký boty na podpatku a navíc na krčku dva obojky. Slušný. Kdyby tu teď nebyl i dědek, určitě by jí obdařil hvízdnutím. Fakt vypadala dobře. Mírami asi jako Jeanne (Johanka), ale nejspíš bude povolnější. Zabalil se do pláště.
"Poslal mě-" začala, ale Sitri ji přerušil, "Víme, Beelzebub. O co jde? Jdi prosím rovnou k věci."
"Fajn. U brány Pekla je nebeská armáda. Přišli si pro něj." kývla hlavou k Omegovi.
"Tak to maj smůlu. Nevrátím ho jen tak těm kastrátům tam navrchu."
"No kastráti těžko." špitl si Omega při vzpomínce na Johanku a Michaela. Sitri ho dloubnul loktem do boku. Dědek si povzdychl a otočil se k nim, "Sitri, dej na něj pozor. S tou odpornou pannou si to vyřídím osobně."
'To je mi najednou zájem...' pomyslel si Omega, ale radši už neřekl nic. Sitri ho popadl za zápěstí a táhl ven z místnosti zase na tu pitomou chodbu se středověkým osvětlením. Tentokrát ho ale nevzal do pokoje. Šel až na konec a otevřel dveře ven. Ocitli se v ulici lemované menšími zámečky. Sitri s ním zatím nemluvil. Sešel z kopce a zamířil do osamělé stavby v zatáčce. Když tam došli, dveře otevřel nějaký komorník, nebo co, s beraní hlavou. Pustil je dovnitř beze slova. Sitri vyběhl nahoru po schodech, ale když chtěl Omega za ním, beran ho chytil za loket, "Nechte pana Sitriho převléknout, prosím. Nedáte si zatím něco k jídlu? Jsem jedním z nejlepších kuchařů v celém Pekle, jistě Vám má kuchyně bude chutnat."
Tohle Omegu zarazilo. Fakt mu tu někdo nabízel jídlo? No, je fakt, že hlad už měl, nejedl už... jak vlastně dlouho? No, to záleží na tom, jak dlouhou dobu strávil v bezvědomí. Po tom Johančiným knockoutu určitě aspoň pár hodin. Jako na zavolanou mu zakručelo v břiše. Komorník ho posadil k prostřenému stolu a usmál se, "Jistě jste zmatený. No, já jsem Leonard, sluha pana Sitriho. Vztah-"
"Jo, jo hezký. Už bude to jídlo? Fakt mám celkem hlad." přerušil tu procítěnou řeč host. Leo se uklonil a odběhl do kuchyně, aby se po chvilce vrátil s úchvatně vonící polívkou. Postavil ji před něj a pak se vydal nahoru za Sitrim. Zpátky byli oba ještě, než Omega stačil dojíst. Sitri si sedl naproti a dostal svou porci. Pak se mírně pousmál, "Výborné jako vždy, Leonarde. A ty..." podíval se na svého hosta tak nějak omluvně, "Prosím omluv strýce. Normálně se tak chová jen ke mně, ale zdá se, žes ho zaujal."
"No, to mám teda štěstí, co?" prohlásil ironicky nový oblíbenec úchylnýho démona. Sitri si povzdychl. Chvíli zas jedl mlčky. Když oba dojedli, Leonard jim donesl hlavní chod. Těžko říct, co to bylo, ale chutnalo to úžasně a kdyby nebyli v Pekle, dalo by se říct snad i božsky. Ani Omega, ani Sitri neměli náladu se rozptylovat mluvením. A na to nedošlo ani při moučníku, který komorník nazval Le Mystère du Plaisir. Byl to fakt těžkej luxus. Až potom byl Sitri konečně zase svolnej k řeči. Teda vlastně až když byli zas venku na ulici.
"No, je něco, co bys rád věděl?"
"Můžu si někdy půjčit tvýho kuchaře?" zeptal se Omega okamžitě.
"No tak na to zapomeň." usadil ho Sitri, "Dobře, začnem nějakýma základníma věcma. Že jsi v Pekle už víš a že jsou tu démoni ti asi došlo. Každej démon má určitou specifikaci. Moc, dalo by se říct. To většinou nezáleží na ničem konkrétním, je to náhodné. Takže třeba strýc je pán pavouků."
"Jo, to bych fakt nepoznal." skočil mu Válka do řeči.
Sitri jen protočil oči a pokračoval, "Démonů rozlišujeme tři druhy - Nephilimy, ti byli dřív lidmi-"
"Nezájem. Vrať se k těm mocím. Jaká je tvoje?" zase ho přerušil Omega. Sledoval démona zase zrudnout. A ještě víc, než předtím. Sitri mu uhnul pohledem, "Nic důležitýho."
"Nekecej. Odpověz mi, máš se o mě přece starat, ne?"
"Ne, mám tě hlídat. Ale fajn, fajn, řeknu ti to." povzdychl si, "Mám dvě podoby - krásnou dívku nebo chlapce a mohu mezi nimi libovolně měnit. To ale není vše. V obou těchto podobách dokážu lidské ženy jen myšlenkou přesvědčit, aby svlékly své šaty. Spokojený?"
Omega na něj zůstal zírat, "No to si děláš p*del! Ukaž!"
Sitri zmlknul a bez dalšího slova se rozešel zpátky k Baalberithovu zámku. Ne, fakt ani náhodou nechtěl nic ukazovat. Taková škoda... Chvíli šli oba tiše, pak už to Omegu znudilo. Fakt budou furt oba mlčet? Na chvíli se zastavil, aby se rozhlídl po okolí. Zdálo se, že je všude mrtvo. Nebo přinejmenším ticho. Nuda. Šílená nuda.
"Hej, Sitri, kam šel tvůj strýc?" zeptal se aspoň.
"Na sever. V panství krále Beelzebuba se nachází průchod do světa lidí. A také průchod do Nebe. Teda ten nejbezpečnější. Jinak si může každý démon, který má dostatek duší pokaždý otevřít vlastní."
"Dostatek duší? Co zas sakra myslíš tímhle?" ve skutečnosti ho to ani nezajímalo, jen chtěl zabít čas.
"Každý démon i anděl, a vlastně i člověk, má mnohem víc, než jednu duši. Lidé jen neumí duše správně používat. No a pak jsi tu ty a ostatní jezdci. A tam nevím, jak to je. Ale vím, kdo ví. Můžeme ji navštívit."
"Jen když mi ukážeš ty svoje kouzlíčka." ušklíbl se Omega. Už byli skoro v zámku toho dědka. A nebyl si jistej, že uvnitř si může říkat, co chce. Vlastně si spíš byl jistej opakem. K jeho smůle ale Sitri zavrtěl hlavou, "Mě to ani nezajímá. Myslel jsem, že tebe by mohlo. No a vůbec, měli bychom jít dál."
Vykročil k zámku, ale nedošel. Přímo nad nimi se najednou rozzářil na obloze znak, jako měla Jeanne (Johanka) na vlajce. Sitri rychle skočil před něj a zaútočil nahoru světle modrou energetickou koulí. Ta se na hranici znaku rozpadla na částečky.
"A tohle je ku*va zas co?" ozval se teď Omega. Sitri se zamračil a odstrčil ho dozadu, "Portál, idiote!"
Portálem skočila dolů Johanka. Těžko říct, jestli teď byl jezdec rád, že jí vidí, nebo ne. Na jednu stranu se odtud chtěl dostat, na druhou stranu tu úchvatně vařili a ta Sitriho schopnost taky rozhodně nebyla k zahození. Johanku ale Sitri očividně vůbec nezajímal. Rovnou zamířila k Omegovi s napřaženou rukou, ve které měla zas tu svou proklatou vlajkovou tyč, kterou ho tak nezřízeně ráda mlátila. Sitri se znovu dostal před něj a zablokoval příchozí ránu magickým štítem. Na chvíli se koukl stranou a pak uskočil a strhnul Válku s sebou. Johančina tyč se zabodla do země. Vytáhla ji a chtěla se po obou ohnat, ale to jí nebylo dopřáno. Zezadu jí někdo flákl. No, teda asi by flákl, ale i tahle rána byla zablokována magickým štítem. Johanka se otočila a Omega jí koukl přes rameno. A měl, co dělat, aby jí to rameno nezmáčel přicházejícím nosebleedem. Přímo před nima stála démonka. Bloncka s krátkými vlasy, dvěma růžky, dlouhýma nohama v podvazcích, ale hlavně jen ve spodním prádle a KORZETU!
"Nech ho být, on patří Nebi." vyzvyla ji Johanka. Démonka se ušklíbla. Pomaličku Johanku obešla, furt si teda držela dobrou vzdálenost, a Omegu si prohlídla.
"Právě teď patří Baalberithovi." pousmála se nežně, i když chtivě a podmanivě, "A pokud ho před tebou uchráním, což bude hračka, bude můj. Víš, dalo by se říct, že jsem sběratelka. Sbírám si mazlíčky na hraní. A ani světici, ani jezdce Apokalypsy ještě nemám. Navíc, nikomu to nebude vadit, dokud on zůstane v Pekle. Tedy aspoň ne nikomu tady."
Luskla prsty s dlouhými karmínově rudými nehty. Okolí zčernalo a Sitri i Johanka zmizeli.

Jen tak pro info pro někoho, kdo tohle doopravdy čte, přesouvám tenhle příběh na svůj Wattpad :)
https://www.wattpad.com/story/82934200-apokalypsa-jm%C3%A9nem-omega
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama