Apokalypsa jménem Omega 2

29. července 2016 v 1:33 | Starvoice |  Ff o Blogerech
Dřív, než to sám stačil postřehnout, Omegova ruka vystřelila nahoru a vlepila dědkovi facku. Ne, že by nezasloužil pochopitelně. A jak se dalo čekat, naštvalo ho to. Během vteřinky mu facku vrátil, jenže nějak byl prostě silnější. Omega dopadl s žuchnutím na zem. Netrvalo nijak dlouho a ze své špatné perspektivy si prohlížel perleťově bílé střevíčky na menším podpatku. Sledoval hezky tvarované nožky v černých nadkolenkách až k podvazkům, které ale k jeho zklamání skončily pod černými kraťásky příchozí.
"Strýčku, chtěl jsi mě vidět?" sklouzlo ze rtů, na které ale zatím neviděl. No, dost ležení na zemi. Moc nového odtud neuvidí. A docela ho zajímalo, jestli to bude i zbytkem těla taková kočka, nebo má jen pěkný nohy. No, vstal a narovnal se. Postava, která kolem něj právě prošla měla z ramínek spuštěný plášť, takže pohled ze zadu mu toho moc nenabídl.
"Ano, chtěl, Sitri." odpověděl dědek, pořád ještě naštvaný. Čemu se ale mohl divit? "Ukaž našemu hostu jeho pokoj. Až s tebou skončí, vrať se."
Sitri pootočila hlavičku a sjela Omegu pohledem. Nezdálo se, že se jí líbil. No, jeho taky zrovna nepotěšil její plochý hrudník. "Jak prkno" ujelo mu. Zpozoroval, jak se jí do tváří nahrnula krev. Stydlivka ještě k tomu? Kývla, "Ano, strýčku."
Prošla kolem něj. Vlásky měla levandulově modré, ke konečkům trochu do fialova, ale na jeho vkus krátké - krom těch dvou pramenů, co se jí táhly až pod zadek. Vlastně až na konec kraťásek. A tahle ho navíc ani ničím neflákla za to, jak po ní furt rejdil očima. Nakonec teda chtě nechtě musel jít za ní. V chodbách byla tma, jenom sem tam louče.
Povzdychl si, "No bezva, kam jsem se to ksakru dostal teď?! Do pravěku?"
"Do Pekla." odpověděla mu Sitri. Bez zájmu. Fajn, tohle už on ale ví, že? Vrátil se spíš k tomu dědkovi.
"To byl tvůj strejda?"
"Ano, můj strýček."
"Je vadnej, nebo co?! Neřek jsem skoro nic a už mě začal líbat! Já teda vim, že jsem neodolatelnej, ale tohle?"
Podívala se na něj, "Buď rád, že tě jen políbil." povzdychla si a konečně otevřela dřevěné dveře. Kupodivu, pokoj za nimi byl světlý. Laděný do krémově bílé, s velkou postelí a smyslně rudým povlečením. Napravo od postele vedly dveře asi do koupelny. Sitri ho pustila dovnitř, "Chceš ještě něco?" zeptala se rovnou.
"Co tak pusinku od průvodkyně?" usmál se na ni svůdně. Vysloužil si protočení očí, "Sám jsi vadnej." oznámila mu, ale stoupla si na špičky a fakt ho políbila. Aby nezůstalo jen u toho, rychle jí vjel prsty do vlasů a přitáhl si jí blíž. Druhou rukou jí stiskl zadeček. Do polibku mu vypískla. Uchichtl se a chtěl ji začít dráždit mezi nohama. No, jenže jak jí ruku strčil do kraťásek, málem dostal infarkt.
Odstrčil jí od sebe a šokovaně civěl střídavě na ní a na svou ruku. Co to sakra bylo?! Dostalo se mu jemného úšklebku z té jinak andělské tvářičky.
"No to si děláš... Ty jsi KLUK?!"
Sitri se znovu slaďoučce usmál a přikývl. Hned v zápětí se mírně uklonil, "Jsem Sitri, dvanáctý princ Pekla a řídím 72 Pekelných armád. Nedá se říct, že bych tě poznával rád."
Bez okolků se otočil a odkráčel. Omega za ním zůstal civět jak tele na nový vrata. Fakt tu právě vyjel po klukovi?! Ale proč se teda sakra červenal, když zmínil tu jeho plochost?! A proč...
Vykoukl za ním a zavolal: "Hej, proč nosíš ty podvazky?"
Sitri se otočil na patě a zpražil ho pohledem. Rychle došel zpátky, strčil ho dovnitř a sám vešel, "Nemusí tě slyšet celý Peklo, idiote! A nosím je proto, že se líbí strýci. Nic víc v tom není."
"Takže furt děláš jen to, co chce tvůj strýc?" ztrácel zájem čím dál víc.
"Vážím si sám sebe dost na to, aby jo."
Tohle situaci zrovna moc neujasnilo. Naštěstí se ale Omega ještě furt měl, na co ptát.
"Proč ses červenal?"
"Kdy?"
"Ty víš, kdy. Při tý poznámce o tvým hrudníku."
"Jo tohle. Protože sis mě spletl s dívkou."
"Není se čemu divit, když tu pobíháš takhle."
Sitri si odfrkl, "Kdybych byl dívka, neodtáhl by ses, že, Válko? Měl bys o mě zájem, kdybych byl dívka?"
Omega ho znalecky zkoukl. Zas se zarazil na tom jeho hrudníčku. "No, něco bych si poupravil." usmál se pro sebe. Vzpomněl si zas na Jeanne. Měla dobrou velikost, přesně do ruky, jen zmáčknout. I když mu bylo jasný, že kdyby to zkusil, skončil by cestující po světě v pěveckým sboru, s velmi vysokým hláskem, ale bez jakékoliv naděje, že někdy založí rodinu. Možná by mu pak i šlohla tu pečeť nesmrtelnosti. A to by se mu moc nehodilo.
"V tom případě už mě nepotřebuješ a můžu jít." shrnul Sitri Omegovo mlčení a zírání na svá třísla. Chtěl odejít, pokoj ale náhle fialově problikl a Omegovi se do výhledu postavil pár tyrkysových očí. Lekl se až sletěl na zadek. Bradu mu zvedla jemná ruka v černé rukavičce. Zíral na dalšího z obyvatel Pekla. Popravdě, Omegu nenapadlo, jak jinak zhodnotit to oblečení, než nazvat to změtí fialovýho kabátu, nebo co, klobouku tak širokýho, že by to mohl být deštník pro tři lidi, pruhovaných legín a černých vysokých bot. Vlasy měl ten tvor sčesaný na jednu stranu. Byly dlouhý zhruba pod bradavky. Fialový, jak jinak, ke konci zbarvený do královský modři. A přes levý oko mu vedlo modrý tetování. Omega se odtáhl.
"No super, jakoby to tu už tak nebylo dost trhlý. Co jsi do p*dele ty zase za exota?!"
Příchozí protočil oči a pustil jeho bradu. Křivě se usmál, "Gilles de Rais. To je mé jméno. A jsem tu, protože veličenstvo Baalberith pro tebe poslal. Rozmyslel si to."
Zatímco kecal ty svý blbosti, přitočil se k Sitrimu. Ten se trochu zamračil a pak si povzdychl, "Tak pojď, Válko. Strýček tě chce. Nevyplatí se nechat ho čekat."
A taky nečekal. Rovnou se rozešel zase do chodby a Omega musel za ním. Jestli teda nechtěl zůstat v jedný místnosti s tím pošukem. Už podle hlasu to byl nějakej pošahanej chlap, Sitri aspoň zněl jako holka. Zas musel zakopávat v tmavý chodbě a nakonec se zase ocitl v páchnoucím sále s dědkem Baalberithem. Sitri se jemně uklonil a odešel si sednout vedle trůnu, kde ale dědek tentokrát neseděl. Teď byl u vysokého okna napravo. V ruce skleničku červenýho vína a mazi zubama doutník.
"Kouření zabíjí." neodpustil si Omega. Vysloužil si plnou pozornost. Baalberithovy rty se rozehrály v úšklebku. Když přišel blíž, okamžitě ho chytil za vlasy a trhl s ním k sobě. Teď mu dýchal do tváře, "Tak co? Pomůžeš mi dobrovolně, nebo radši zkusíš riskovat a odporovat?"
"Ocenil bych možnost vrátit se na Zem a zbavit se čehokoliv, co má s tímhle co dělat." syknul bolestně Válka. Hloupej démon... Copak mu nedošlo, že on mu panáčkovat nebude?
"Aspoň to bude zábavnější." ušklíbl se jizvoun. Z prstů mu jako blesk vystřelily pavučinky. Omotaly Omegovo tělo a vzápětí ho strhly na zem. Teď ho na spoustě míst pustily, ale jako v poutech mu držely zápěstí a kotníky. Ležel tam jako jídlo na talíři, naservírovanej málem na podnose. Sitri ho nesledoval. Zíral do podlahy, to je teď přece nejdůležitější, že jo?!
Baalberith mu další pavučinkou roztrhl tričko. Aspoň, že si dneska nevzal svoje oblíbený. Každopádně tohle už asi nosit nebude. Chtěl protestovat, ale v tu chvíli ucítil, jak mu pavučinka utáhla smyčku kolem bradavky. A sakra pevně. Zdálo se mu, že mu jí to snad urve.
"Ku*va přestaň!" zařval na dědka, ale ten se očividně skvěle bavil. Posadil se na trůn a sledoval ho.
"Podívejme se, kolik toho jezdec Apokalypsy vydrží." ušklíbl se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama