Apokalypsa jménem Omega

25. července 2016 v 22:51 | Starvoice |  Ff o Blogerech
Omega se pomalu vzbudil. Hlava mu třeštila jako po srážce s vlakem, nebo starou Nokií, ale podle všeho byl furt naživu. Vzal se za čelo.
"No co to kur-" dál se nedostal, protože v tu chvíli schytal ránu něčím tvrdým a studeným do zátylku. Otočil se na záda. A to neměl dělat. Než si stačil řádně prohlédnout kalhotky, na které právě nahoru zíral, přímo doprostřed čela schytal další ránu. Dívka, které zmíněné kalhotky patřily, ho obešla. Měla na sobě poměrně krátké nadýchané růžové šatky bez ramínek. Poprsí jí perfektně skrývaly světlé, téměř bílé košíčky, mezi kterými byla ozdoba v podobě květu růže. Na nohou měla natažené ebenově černé nadkolenky a na rukou byly umístěny také bílé návleky, stažené, aby nepadaly, modrou stužkou. Ve vlasech pak měla stuhy dvě - každá držela jeden z jejích cůpků na správném místě ve složitě vypadajícím účesu. Věc, kterou ho zatím flákla dvakrát, držela v ruce. Vlajková tyč, na jednom konci s ozdobnou špicí, na druhém rovná. Vlajka byla celkem jednoduchá - modré pole s bílým kruhem a rudým křížkem uvnitř, no, křížek ještě zdobilo pár černých čar, ale nic složitého. V jejích očích byla nějaká jiskra, ale popravdě, Omegu její oči fakt nezajímaly. Pas měla útlý, poprsí takový slabší průměr, ale přes sukni se zdálo, že má perfektní zadeček.
"Vstaň." řekla chladně. Radši poslechl. No nenechá se od ní přece dál mlátit jak žito po sklizni, ne? Rozhlédl se kolem sebe. Těžko říct, kde vlastně byl. Hlavně to bylo velký, sakra velký, a úplně prázdný. Sjel jí pohledem.
"Co chceš?" odpustil si oslovení. Asi by se jí nelíbilo.
"Poslali mě z Nebe," oznámila, jakoby to byla záležitost denního pořádku, "Mám tě přivést."
"Asi sis spletla adresu." protočil oči. Nebe? Náboženský témata ať si probírá v kostele.
"Ne. Nespletla." ujistila ho.
"Hmm, to jsem to musel tentokrát fakt posr-" umlčel ho úder vlajkové tyče do rozkroku. Dobře neumlčel. Začal tam skučet jak raněný zvíře. Nešetřila ho ani trochu.
"Dávej si pozor na jazyk." zamračila se, "Mluvíš se svatou Jeanne d'Arc, pannou Orleanskou."
Upozornila ho.
"Pannou?"
"Ano, pannou. Je s tím problém?"
"Jsi panna, i když chodíš voháklá jak nějaká levná ku- děva?" s ohledem na svůj rozkrok, který by v budoucnu ještě rád využil, neřekl to slovo, co původně chtěl. Schytal ránu tentokrát od samotné pěsti světice. Přímo do zubů. A co víc, vypadala vážně naštvaně.
"Nepovažuj se urážet tento šat, který mi daroval jeho výsost svatý Michael!" rozkřikla se.
Omega si ale další pošklebek prostě nemohl odpustit...
"Moc svatej asi není, když tě oblíká takhle."
Ani nedopověděl a dostal po hubě stříbrným křížem, také z ruky svaté. Fajn, o Michaelovi radši nemluvit.
"Fajn, co teda po mně chceš?" zeptal se po chvíli, když už se zdálo, že se uklidnila.
Povzdychla si. Konečně. "Byl jsi vybrán jako jeden z jezdců Apokalypsy." oznámila mu, "S největší pravděpodobností budeš Válka."
Podala mu ruku, "Jen pojď, Michael už na nás čeká." vybídla ho a vytáhla ho k sobě. Vznášela se i když neměla křídla. Omega jí vzal za ruku. Pochopitelně, radši by jí vzal za jinou část těla, ale na to by ona asi reagovala amputací jeho kamaráda nebo aspoň koulí. No, třeba později. Zatím není, kam spěchat, ne? A navíc měl ze své současné pozice nádherný výhled na ten rozkošný zadeček.
Kupodivu se ale až do Nebe nedostali. Svatou náhle cosi zastavilo. Ohlédla se dolů, přičemž si ovšem neodpustila znovu ho přetáhnout za pohled, kterým obdařoval její křivky. Než se mohl vzpamatovat, chytila ho pod krkem a vytáhla na svou úroveň. Stále ho držela, když mu najednou namířila zdobenou špicí přímo na čelo. Nečekala ani chvilku a zarazila ji do jeho lebky. Byl by vykřikl, ale její štíhlé, i když silné, prstíky se mu bořily do krku až trochu moc, aby vydal jakýkoliv zvuk. Matně slyšel, že něco mumlá. Možná latinsky, kdo ví? Každopádně když ho pustila, zatmělo se mu před očima a vzbudil se až v jakémsi vězení.
"A kde je kur-" zas mu nebylo dopřáno dopovědět. Tentokrát za to však nemohla Johanka, ale jakýsi dědek s jizvou přes nos, který mu okamžitě stiskl hrdlo. Krom jizvy měl ještě nápadnou čepici s kšiltem, jaké se už určitě pár desetiletí mezi slušnými lidmi nenosí. Páchl po cigárech, vínu a něčem kovovém, co teď Omega fakt neměl náladu určovat. Ruce mu hned vystřelily, aby dostaly toho chlapa pryč. Až po chvíli mu najednou došlo, že se nedusí. Chlápek ho konečně pustil a nechal spadnout na zem.
"Vítej v Pekle, jezdče." zasmál se. Hlas byl vyloženě nepříjemný. Úlisný, jako had. Skoro by se dalo říct i slizký. No, Omegu spíš zajímalo, co řekl. V Pekle?
"Tak Nebe, nebo Peklo? Nemůžete se rozhodnout?" zeptal se krapet otráveně. Pořád nechápal, že není uškrcený. No a Johanka ho vlastně bodla... Sáhl si na čelo a s úlevou a úlekem zároveň si pro sebe konstatoval, že nemá ani jizvičku. Podíval se znova na toho chlápka. Ani moc nestudoval, v čem je oblečený, no proč by ho to taky mělo zajímat, ne?
Dědek ho hrubě popadl za bradu a zabodl mu ledový pohled do očí. Chvíli ho kousek po kousku studoval, pak se mu rty zkřivily do zlého úšklebku.
"Ani nevíš, jak jsi důležitý, že?"
"Nějakou představu mám." odbyl ho Omega sebevědomě. Kdejakému tabákovému alkoholikovi přece nebude povídat, že nemá ani tušení, o co vlastně jde. No fajn, tušení možná má.
"Ach tak. V tom případě si tvou představu moc rád vyslechnu. Jen mluv, tady se nemusíš bát hněvu andělů."
Omega nasucho polkl. 'A ku*va' proběhlo mu hlavou. Ale není přece žádnej idiot, trocha improvizace se zvládne.
"Jsem důležitější, než každej jinej člověk na Zemi. Vybrali si mě z Nebe, abych jim dělal jezdce. Takže mi teď sakra řekni, co dělám tady."
Místo odpovědi se dočkal srdečného zasmání. Spíš drsnýho popravdě. Teprve teď si taky všiml, že ten dědula má dlouhý špičatý uši, skoro jako elf. Jakto, že si toho nevšiml doteď?
"Takže vlastně nevíš skoro nic." vysmíval se mu chlápek, "Tak zaprvý už jezdcem jsi. Máš to na čele. Proto tě taky nemůžem zabít, což nám trochu komplikuje situaci."
Na čele? Jo tak proto ho tam s takovou chutí bodla...
"Za druhý," pokračoval démon, "Nejsi obyčejná část armády. Jsi jezdec Apokalypsy. To je velký postavení. Za třetí představuješ války. Jinými slovy jsi expert přes zbraně. A za čtvrtý, jsi tady, protože bez tebe ta válka mezi náma a těma bílýma vránama nahoře nezačne, dokud nenajdou dostatečně zkaženou náhradu."
Znovu mu sevřel bradu v tabákově páchnoucích prstech. Přitáhl si jeho tvář blíž ke své a mírně se k němu sklonil. "Mohl bych ti to znamení na mučidlech sundat... Ale to by nebyla sranda. Na co ho sundavat, když tě můžu získat na svou stranu? I kdyby to bylo mučením a ty polomrtvý... dokud máš tu značku, budeš vždycky dost silný pro mé záměry."
"A co z toho budu mít já?" opáčil Omega pohotově. Tahle situace se mu ani za mák nelíbila. Tím spíš, když se ten týpek zase ušklíbl.
"Neudělám ti ze života peklo." sklouzlo mu z hrubých rtů, než je dravě přitiskl na ty Omegovy a surově procpal do jeho pusy svůj jazyk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 25. července 2016 v 23:30 | Reagovat

Omg, to nieje zlè! Fakt smiešne. :D Pokračuj!

2 starvoice starvoice | 26. července 2016 v 6:10 | Reagovat

[1]: Díky, pokračovat určitě budu :-D

3 STIAK STIAK | E-mail | Web | 26. července 2016 v 7:49 | Reagovat

TAK TOTO BYLO DRSNÝ.
Musela jsem se tlemit jak kretén, obzvlášť na tom konci, dost mě zajímá, jak to bude pokračovat xD

4 starvoice starvoice | 26. července 2016 v 10:38 | Reagovat

[3]: Díky i tobě xD No, pokud si pospíší s reakcí, ušetřím ho aspoň pro teď jakéhokoliv yaoi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama