Romeo? Ne, jen Dantalion 2

7. května 2016 v 6:47 | Starvoice |  Makai ouji - Ff
"Jsi v pořádku?"
Chlapec, který šel mým směrem zakopl a teď náhle klečel na zemi přede mnou. Vzhlédl ke mně. Na chvíli mě jeho pohled naprosto zamrazil. Zářivě zelené oči, ani ne tak smaragdové, jako spíš s barvou nefritu nebo zeleného jantaru do mě téměř vyvrtávaly díry, přestože se nedíval rozzlobeně. Měl jsem pocit, že bych se v těch očích snad mohl ztratit. Ani mi nedošlo, že jsem na něj doslova zíral.
"Ano, myslím, že ano." vytrhl mě z myšlenek jeho hlas. Takový... ostrý. Ale příjemný. Postavil jsem se, podal mu ruku a pomohl mu vstát. Působil křehce. Jistě, byl člověk, ale i na člověka byl jaksi... zranitelný. Nevypadal zženštěle, to ani náhodou, jen zkrátka téměř neměl sílu. Z očí mu ale svítil velký potenciál. A už jen od pohledu jsem mohl říct, že byl intelektuálem.
"Proč netančíte?" zeptal se blonďáček. Dobrá otázka. Chtěl jsem se ho zeptat na to samé. Určitě musí být populární s takovýma očima.
"Nemám s kým. S bolavým srdcem se těžko tančí." odpověděl jsem mu prostě. Nemusel přece vědět, že osoba, se kterou jsem toužil tančit, když jsem přicházel, byla náhle z mého srdce i mysli vyhozena právě jím. Všiml jsem si, jak se pod škraboškou zamračil. Vzápětí mě vzal za zápěstí.
Srdce se mi zbláznilo. Cítil jsem ho v tu chvíli až v krku. Hudba jakoby zastavila čas a hrála jen pro nás, zatímco on mě vytáhl dál na parket a ladným krokem se nesl přede mnou. Bylo mi v tu chvíli jedno, jestli nás někdo uvidí. Vzal jsem ho za obě dlaně a propletl si s ním prsty. Každou částečku mého těla prostoupilo příjemné chvění a začal jsem se s ním vznášet po parketu. Očima jsem visel na těch jeho. Také jsem si povšiml, že pod škraboškou zčervenal. Roztomilé.
Popravdě jsem ale ze začátku dost klopýtal. Musel jsem si rychle alespoň trochu oživit paměť. Jenže jsem si nemohl vzpomenout vůbec na nic krom těch jeho zatraceně kouzelných očí. Věděl on vůbec, co to se mnou udělal? S velkovévodou Pekla? Donutil mě chovat se impulzivně jako malé dítě... Sykl když jsem mu šlápl na nohu. Rychle jsem své chodidlo přesunul.
"No tak," zašeptal tiše, "Není to až tak těžké. Napřed pravou nohou do strany, pak levou úkrok, levou dozadu a úkrok pravou." pousmál se. Milý chlapec, vážně. Poslechl jsem ho a mé výkony konečně začaly vypadat jako tanec. Bylo to přesně, jak říkal! Nebylo to ve skutečnosti vůbec těžké. Dokonce jsem brzy přišel na to, jak vést směr.
Odtančil jsem s ním do rohu. Nikdo se o tuhle část místnosti nezajímal. Dokonalé to místo. Než se mohl zeptat, poklekl jsem na jedno koleno. "Odpusťte mi mou troufalost. Vaše ruce jsou pro ty mé přiliš čisté. Dovolíte, abych je znovu očistil svými rty?" jemně jsem se usmál. Ani jsem ho nenechal zareagovat a již jsem přitiskl rty na jeho hebkou kůži na hřbetu ruky. Podíval jsem se na něj. Mohl jsem s jistotou říct, že na mě zíral. No jistě. Ne každý den se vám stává něco takového. Ale tak nějak jsem měl pocit, že on je pro mě ten pravý. Věnoval jsem ještě jeden letmý polibek jeho kloubům a vstal.
I pod tou masivní maskou bylo poznat, že zčervenal. Hmm... Rád bych ho viděl červenat se. Určitě je roztomilý. Ale kupodivu se neotočil a neodešel. Jen mě sledoval. Usmál jsem se jak pro sebe, tak i pro něj. Jemně jsem mu pozvedl bradu a políbil ho. Nevím, co to do mě vjelo, ale najednou jsem tam stál se rty spojenými s jeho. Bylo to úžasné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama