Romeo? Ne, jen Dantalion

25. dubna 2016 v 20:51 | Starvoice |  Makai ouji - Ff
"Jsi si jistý, že jsi to slyšel správně?" optal se mírně znuděně černovlasý chlapec ležící na velké pohodlné posteli. Jeho společník se usmál a přikývl. Jeho pronikavé žluté oči upřeně pozorovaly rozladěného Dantaliona s přátelským zájmem. Slavnostní večer na Zemi se blížil mílovými kroky a nezbývalo už mnoho času se rozhodnout, zda se tam vůbec vydají. A proč by měli, přestože se jejich rody nesnášely? To právě kvůli Dantalionovi, jež se trápil pro nešťastnou lásku. Lásku o to zvláštnější, že jejím cílem byl jiný muž. Vlastně spíše chlapec.
Chlapec patřící ke smetánce společnosti, jež se dnes měla v plánu sejít právě na této slavnostní události. Chlapec nosící hrdé jméno Mycroft Swallow. Těžko říct, co přesně na něm Dantaliona uchvátilo. Roztržitě rozházené modrošedé vlasy, hluboké fialové oči... Nebo snad jeho figura rozeného sportovce, který by jistě v klidu mohl stát modelem řeckým sochařům? Baphomet si nebyl jistý.
Každopádně večerní bál byl alespoň příležitostí, jak dostat mladému pánovi to pobláznění z hlavy. Nemusel se přece obtěžovat pro něco takového. Na lásku měl ještě čas. A co víc, byl tu ještě někdo další. Někdo, komu byl Dantalion přislíben už před lety. Démon se zvedl z postele. Jak on, tak jeho společník velmi dobře věděli, že nebude mít klid, dokud se toho ostnu v srdci nezbaví.
"Dobře, půjdeme. Ale nečekej žádné zázraky. Jestli tak rychle podlehnu někomu jinému, ať mě klidně všechna síla opustí."
V rychlosti se oba připravili. Oblek pro Dantaliona, černobílý kabát a cilindr, na stříbro-černé vlasy, si oblékl Baphomet.
"Vikmont Sytry trval na tom, že půjde s námi." oznámil ještě svému pánovi.

"Williame!" rozléhal se chodbami hlas zrzavého chlapce, "Kde jsi? Pospěš si, za chvíli začínáme!" zaklepal na dveře spolužákova pokoje. Ozvalo se několik rychlých kroků jak si prefekt pospíšil, aby stihl večerní program. Sotva otevřel, Isaac ho vzal za zápěstí a začal táhnout směrem k místu té slávy. No, co zbývalo Willovi jiného, než se nechat.
Cestou stihl u dveří sebrat svou motýlí škrabošku a do sálu vcházel už schovaný za roztaženými křídly. Chvíli jen sledoval ostatní oddávat se tanci, nechtělo se mu se přidat. Zpozoroval u protější strany další netančící postavu. Udivilo ho to. Byl si jistý, že je jediný, kdo nemá nijak zvlášť rád tyhle oslavy. Ale i když se cizincův doprovod, sestávající z mladé dívky s dlouhými vlasy levandulové barvy a gentlemana, jehož bradu zdobila vkusně zastřižená bradka, očividně bavil, on sám nejevil nejmenší zájem se přidat na parket.
Rubínovýma očima vypaloval do podlahy dvě díry. Williamovi přišlo, že ty oči skoro až zářily. Stejně bylo zvláštní, že jejich barvu jasně poznal na takovou dálku a navíc i přes stín jednoduché škrabošky. Odhodlal se vstát a jít se na černovlasého cizince podívat zblízka. Kdo by chodil na ples a pak ani netančil? Tedy kromě Williama.
Zbývalo pár kroků. William byl ponořený do myšlenek a nedával pozor. Chvilička stačila a zakopl a poroučel se k zemi, přímo ke kolenům toho cizince, za kterým měl namířeno. No super... Trapněji se už uvést snad nemohl. Ale ten tajemný muž se usmál a podal mu ruku.
"Jsi v pořádku?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama