DARE 5 - Den mezi creepami - Návštěva

8. února 2016 v 13:49 | Starvoice |  Creepypasta
Abych pravdu řekla, setsakramentsky lituju, že jsem nepoznala Stiačin blog dřív a nebojovala tam za práva náročných čtenářů už když DARES začali. Lidi to totiž píšou jen, aby měli jméno, ale stojí to absolutně za nic. Takže se tímto vracím ke starým DARES a budu je psát nejlíp, jak umím!
"Jsme přece bratři, notak!" ozývalo se to ráno ze Slenderovi kanceláře už po několikáté.
"Kolikrát ti mám opakovat, že tvá přítomnost zde není žádoucí?" Slenderman se snažil zachovat klid, ale moc to nešlo. Poslední věc, co by v tomhle už tak neklidném domě potřeboval, by byl jeho vlastní bratr.
"Ale notak, jen na jeden den."
"Ještě jsi mi ani neřekl, proč vůbec chceš strávit den u mě. Nemáš vlastní dům?"
"Ale ano, to mám. Ale přiznej si to, jak dlouho už jsem svého malého brášku neviděl?" zasmál se. Hlas měl hluboký a svým způsobem velmi krásný. Leckdo by řekl přitažlivý. Přiblížil se ke svému mladšímu bratrovi a s úsměvem se mu "zadíval" do prázdné tváře.
"Neboj, za ostatními se brzy stavím taky~" ta slova téměř zavrněl. Odtáhl se od mladšího slendra a s úsměvem si na hlavě urovnal fedoru. Vydal se ke dveřím, "Pokoj si najdu sám, nedělej si s tím starosti."
Slenderman si tiše povzdychl. Věděl, co teď musí udělat, aby tu jeho bratr nezačal provozovat své obvyklé kousky. Vyšel z kanceláře a přešel po dlouhé, dřevem obkládané chodbě do kuchyně, myšlenkou svolávajíc své proxy, kteří měli dovést i ostatní. Bylo to celkem naléhavé a tak mu celkem vadilo, když se nedostavili všichni.
Chyběli tu Ben, Clockwork, Dark Link a Jeff. Každopádně nebylo moc času je najít, pokud chtěl stihnout řict vše důležité.
"Děkuji, že jste přišli tak rychle," začal a rychle zavřel dveře černým chapadlem, "Nevolal bych vás sem v tuhle dobu, protože vím, že jste unavení, ale tohle je celkem podstatné pro vaše psychické i fyzické zdraví. Možná si někteří z vás všimli, že před nějakou dobou dorazil jeden z mých bratrů. Chci, abyste se chovali normálně, jak jen to půjde. Nic od něho nepřijímejte a v rámci možností si ho nevšímejte. Zvláště ty, Sally." zvedl chapadlem osmiletou dívenku. Věnovala mu zmatený pohled.
"Proč, pane Slendermane?"
"Protože by ti mohl ublížit. Vůbec s ním nemluv, ano? U vás ostatních očekávám dost pochopení, abyste mohli zvážit, kdy s ním bude možné mluvit. To je vše, můžete jít." položil Sally na zem a odešel zpět do své pracovny ignorujíc diskusi, kterou tohle oznámení vyvolalo. Po schodech dolů scházel právě jeho bratr.
"No nemáš to tu hezké, bratříčku? Mimochodem, jak dlouho si tu držíš tak hezké tvářičky, jako ta dívka nahoře? Jakže se jmenuje... Natalie?"
"Clockwork" upozornil ho mladší z bratrů, "Nedržím ji tu. Kdyby tu nechtěla být, odešla by."
Offenderman, starší z nich obou se neubránil tichému uchechtnutí. Těšilo ho, jak si ho jeho bratříček držel od těla, bylo to časté téma ve spoustě příběhů, které slýchal nebo četl. Ze všech svých bratrů ho nějak nejvíce zajímal právě Slenderman a jeho dům.
Sešel po schodech na chodbu a zamířil na její konec, do kuchyně. Přeci jen z toho rozhovoru s Clockwork, která ani netušila, s kým má tu čest, už tušil, že tam teď najde nejvíc obyvatel. Otevřel dveře a nechal na sebe dopadnout pohledy všech přítomných.
Přestože stejně, jako Slenderman neměl viditelné oči, on sám viděl velmi dobře. S potěšením se pohledem zastavil u Jane. Ta okamžitě překřížila ruce na hrudi a svým způsobem mu tak pokazila výhled. Pohledem putoval dál. Něco, co by ho upoutalo bylo snad na každém.
Tobyho naprostý nezájem a ignorace, zatímco si dělal snídani, Janina bojovnost v očích a její velké poprsí, Eyeless Jackova mírná stydlivost, Laughing Jack a jeho vyzývavý úsměv, Maskyho hněvem sršící postoj... Hoodie se snažil dělat, že ho nic z toho, co se tu děje nezajímá, ale nebyl právě přesvědčivý herec. Jako další tu byli Zero a Puppeteer, kteří ho jen neutrálně sledovali. A nakonec maličká Sally. Očička vykulená překvapením, bez ohledu na to, co jí bylo řečeno. Nad tím se musel znovu uchechtnout. Četl v jejich myslích jako v otevřených knihách. Dobře věděl, že právě ona je slabým místem jeho bratra.
Všichni se postupně vzpamatovali, Zero vzala Sally pryč. Den se konečně vracel aspoň trochu k normálu. Jane brzy vystrnadila Tobyho od sporáku a začala smažit ke snídani vejce. Toby si uraženě sedl ke stolu a spolu s Eyeless a Laughing Jackem a Hoodiem začal hrát karty. Puppeteer si sedl k oknu a trochu protahoval nitky. Snažil se ignorovat celý svět okolo. Masky kamsi zmizel.
Offender se rozhodl podívat po domě. Hledal tu jednu konkrétní osobu. Hledal blonďatého elfa, kterému dlužil pomstu za tu jedinou jizvu na svém, jinak tak dokonalém těle. Tím hůř, že s tou jizvou přišel o celou svou sbírku dívek.
Věnoval ještě jeden pohled Jane. I ona do ní patřila. Ale po tom, co utekly, všechny na to zapomněly. A zapomněla i většina ostatních. Vyšel znovu na chodbu a jen tak se procházel, než došel do obývacího pokoje. Na gauči spal hlavou dolů Ben a na zemi před televizí v klubíčku Dark Link. Jeff seděl opřený o gauč a přes oči měl své spací brýle.
Mimo jiné ale právě tady byly i Zero se Sally. Hrály si s plyšáčky na čajový dýchánek. Offender si k nim přisedl, "Zdravím vás, milé dámy. Můžu se přidat k vaší malé hře?"
Zero se chystala něco namítnout, ale Sally byla rychlejší, "Ano! Bude to tím větší legrace!" rozzářila se a Zero neměla to srdce jí tolik zklamat. Ve hře tedy byli tři a dva medvídci.
Hra ovšem netrvala utekla velmi rychle. Z kuchyně zavolala Jane a všichni se šli najíst. Dokonce i Jeffa to vzbudilo. Ben a Link ale dál spali. Z kuchyně se linula přijemná vůně teplého jídla. Jane si dala záležet - k vejcím připravila křupavé topinky, nakrájela zeleninu a nachystala opravdový čaj.
Všichni, kdo byli vzhůru se sešli k jídlu. Zavládla obvyklá veselá nálada a každý se skvěle bavil. Jeff nahlas vyprávěl své divné sny, Toby se snažil ukrást něco z Maskyho talíře. Sally se smála Laughing Jackovi, který si z mrkví udělal velké upíří zuby. Zero si sedla Puppeteerovi na klín s naprosto nevinným úsměvem a nechala se od něj krmit. Všichni byli naprosto v pohodě i přes napjatou atmosféru kolem mladšího ze slendrů.
Snídaně zmizela z talířů rychleji, než bys řekl Zalgo a všechno, až na Jeffa, to začalo zívat. Celou noc se bavili venku, tak teď byli velmi unavení. Sally se odebrala do postýlky jako první. Ostatní odcházeli po jednom, nejvíc po dvou, až nakonec zůstal Slenderman v kuchyni sám. Měl sice divný pocit, že Offenderman lhal, když říkal, že si jde také lehnout, ale co mohl dělat? Všichni vědí, co dělat, Jane slíbila, že to vyřídí i Clockwork a spáčům, takže by to měli zvládnout.
Když se konečně přiloudali Ben a Link, Jane se už dávno oddávala příjemným snům o upálení Jeffa a tak jim Slender svůj proslov zopakoval. Nechal je vařit oběd a konečně se odebral k odpočinku i on sám. Sotva ale ulehl, někdo mu zaklepal na dveře. Zvedl se a šel otevřít. Ani ho moc nepřekvapilo, že za dveřmi stál Toby.
"M-mistře *tik*, vrátilo se t-to *tik*" pohlédl nahoru na Mistra s jasnou otázkou v očích. Kdykoliv se jeho noční můry vymykaly kontrole, Slenderman bym u něj, zatímco spal, a usměrňoval jeho sny. Než ale mohl Mistr cokoliv říct, přiběhla chodbou s vyplašenou tváří i Sally a objala Slendermanovi nohy.
"Pane Slendermane! Já nechci být v pokojíčku s panem Offenderem. Straší mě!"
Oba dva na ní zustali chvíli šokovaně zírat, než se rozběhli k jejímu pokojíku. Offender s úsměvem ležel na Sallyině postýlce. Jednoho jejího medvídka držel okolo krku chapadlem až u stropu. Nijak nepospíchal, když vstával.
"Poslyš bráško, stavím se jindy. Ještě chci dneska "najít" pár děvčat. Ty tvoje tady asi nerady růže. Celkem mě to překvapuje, ale dokonce ani tahle malá žádnou nechtěla" zasmál se a pohladil Sally po vláscích, "Kdyby něco, budu u Trendyho. Moc se nám neodciz, bratříčku." zamával mu a zmizel. Ale celý den už se zdál být jaksi divný. Jakoby jeho přítomnost všem zkazila hezký a pohodový den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama